Tvorba www stránek

Toto téma bývá často plné sporů a odlišných názorů. Ráda bych uvedla, jaký názor mám na pořizování psů já a co bych doporučila těm, kteří o pořízení pejska teprve uvažují.

- Jak správně přistupovat k pořízení psa? -

Na toto téma je napsáno již hodně článků, ale jelikož i přes to se neustále dostávám k hovorům souvisejícím s pořízením psa, především od začínajících pejskařů, rozhodla jsem se sesmolit i něco vlastního a tak ty nejdůležitější otázky zodpovědět veřejně. Tak, jak na věc hledím já a jaký mám na něj názor.
Jistě jste si samy všimli, že vlastnit psa v dnešní době není nic mimořádného. Sídliště jsou plná venčících pejskařů. Ať jste na vesnici, nebo ve velkoměstě, téměř na každém rohu zakopnete o psa. Já osobně o pejsky zakopávám (očima) ráda. Ovšem do té doby, dokud to nejsou oni kdo venčí a někde sedm metrů za nimi vlaje na flexině zavěšený jakýsi "páníček" v lepším případě, když "páníček" chybí a to ať už jen během venčení anebo v celkovém vztahu psa a jeho pána. A bohužel něco takového vídám častěji a častěji.
Dostávám se k hlavnímu kamenu úrazu. Pořídit si psa dokáže téměř každý, ale správně jej vychovat a udržovat dobrý vzájemný vztah už každý bohužel nedokáže. Tím vzájemným vztahem myslím jak pes-pán, tak i pán-pes. Bez toho to nebude nikdy klapat dobře. Vy si pořídíte štěně, ale vyroste z něj takový pes, jakého si z něj uděláte a věřte, že vychovat vyrovnaného a poslušného psa není žádná sranda. Navíc pes stojí spousty peněz, to co za něj dáte při koupi je ten nejmenší náklad za celý jeho život, který stráví po vašem boku. Můžete si zaplatit i lekce na cvičišti, ale pokud se do výcviku aktivně nezapojíte vy, tak pes už vůbec ne a cvičák vám tak bude k ničemu. Prostě pro to, aby vše bylo, tak jak má, nestačí jen lusknout prsty, ale chce to spoustu času, vytrvalosti, trpělivosti a hlavně v sobě musíte mít chuť to všechno obětovat pro psa. Nechci vás odrazovat od pořízení psa, ale přála bych si, aby se na to každý pořádně připravil a dobře tento krok promyslel, než se ho rozhodne splnit.


- Jaké plemeno? -

Ale jo, dejme tomu, že jste už stoprocentně rozhodnuti, že psa chcete a jste ochotni plnohodnotně přijmout nového člena rodiny a věnovat se mu celý jeho život. Teď je na čase vybrat správné plemeno.
Většinou v tento moment je plemeno už jasné. Lidé se zakoukají do jistého psa a to je donutí k uvažování nad pořízením vlastního psa. Ale přes to se o výběru plemene krátce zmíním.
V dnešní době známe kolem pěti stovek plemen. Každé je jiné a ne jen vzhledem. Stejně tak, jak se při šlechtění každé rasy vyvíjel její vzhled, tak s ním i povaha. Vzhled by měl být pro nás méně důležitý než povaha, ale většinou je právě vzhled to, čím nás dané plemeno zaujme, že? Ovšem krása není vše. Jak už bylo řečeno, výchova není jednoduchá a čím více je plemeno náročnější, tím je i složitější a vyžaduje větší zodpovědnost a v tomhle nám psův vzhled moc nepomůže. Každé plemeno má své plusy a mínusy, ale je na vás zvážení, zda ty plusy dokážete využít a s mínusy se poprat. Jsou plemena, která se obecně moc nedoporučují začátečníkům pro své vlastnosti. Jsou to například plemena, která mají sklony k agresivitě, plemena náročnější na výcvik, plemena u kterých je často vrozený lovecký pud apod. Také jsou některé rasy aktivnější než jiné, potřebují více zaměstnání a pohybu a pokud ho nemají, tak trpí a může to vést třeba i k toulavosti a mnoho jiným následkům. Zvážení platí i u opačného případu, pokud jste aktivnější člověk, a chcete psa, s kterým byste chtěli sportovat, vyberte si aktivní plemeno a ne žádného těžkopádného obra, kterému byste svou akčností mohli i uškodit.
O vašem psím ideálu se toho můžete také plno dočíst a dozvědět se tak o něm vše důležité. Minimálně si můžete pořídit nějakou literaturu, nejlépe takovou, která se zabývá daným plemenem, takové knihy většinou napsali zkušení chovatelé a poskytnou vám dobrou představu o tom, co vámi chtěné plemeno vyžaduje. Takovou dobrou sérii knih o plemenech vydalo například nakladatelství Dona, bohužel výběr plemen je jen skromný, a pokud máte zájem o knihu o Kolii dlouhosrsté, tak zde nepochodíte. Pokud je ale váš ideál kolie, nevěste hlavu, u nás seženete, pokud vím, tři dostupné knihy o tomto plemeni (Kolie - Samantha Mooreová, Kolie a šeltie - Dina von Hahnová, Kolie - Eva Maria Krämer). Dále, pokud čtete tento článek, tak jistě máte i internet, který vám poskytne také spoustu informací o plemeni. Nikdy si ale nevystačte jen s jedním zdrojem, informace mohou být někdy uvedeny nesprávně anebo jsou převzaty například z Ameriky, kde se vzhled i povahy plemene mohou lišit. Na internetu si můžete najít i ne jedno fórum týkající se daného plemene. Tam se dozvíte plno osobních zkušeností od majitelů a chovatelů. Toto vám velice doporučuji - začleňte se do fóra, jistě vám tam rádi zodpovědí všechny vaše dotazy, navíc si tak můžete udělat i vlastní obrázek o lidech pohybujících se kolem stejného plemene a třeba si tam i najít chovatele, od kterého byste si rádi pořídili štěně, ale o tom více až později.
Dobré je také navštívit speciální nebo klubovou výstavu se zaměřením na vašeho idola, kde uvidíte dokonalou přehlídku psů a víte, že naprostá většina lidí se kolem plemene pohybuje už delší dobu, takže se tu můžete seznámit s fanoušky plemene, ale i s jejich chovateli a třeba se i něco dozvědět.
Také se zamyslete nad pohlavím. I mezi psem a fenou jsou velké rozdíly v povahách. Fenky bývají jemnější než psi, také citlivější a mazlivější. Pejsci jsou zase odolnější a tvrdší než fenky. Fenky navíc minimálně dvakrát do roka hárají, kdy je zapotřebí zvýšit pozornost, aby náhodou nedošlo k nechtěnému zabřeznutí. Ovšem, pokud máte pejska, je možné, že s ním budete hárání prožívat mnohem častěji, nežli s fenou, neboť se možná zamiluje do každé fenečky, která se zrovna hárá.
Nepodceňujte tedy charakteristické vlastnosti psa, snažte se o plemeni dozvědět co nejvíce ještě před tím, než si jej přivedete domů zamyslete se nad tím, zda je plemeno pro vás ideální.


- Psa s PP nebo bez PP? -

Jste plně rozhodnuti pro psa, máte vybrané plemeno a teď je ještě potřeba zvážit situaci ohledně PP neboli Průkazu původu psa - rodokmenu. Pokud byste se mě zeptali, zda si máte pořídit psa s PP nebo bez PP, řeknu vám, že rozhodně s PP a je mi jedno, zda s pejskem máte něco v plánu nebo jej chcete jen jako mazlíka.
Rodokmen je čtyřgenerační výpis předků psa, který nám udává, že pes je potomkem chovných čistokrevných jedinců a dokazuje, že i on je čistokrevný. Možná si řeknete, že takovýto doklad ke psovi nepotřebujete, a když se dozvíte, že tento doklad je možná na psu to nejdražší, tak o to méně o něj stojíte. Ale pozor, toto jistě není věc, která by se měla podcenit.
Ano, cenový rozdíl mezi psem s PP a bez PP může být sice klidně i větší než deset tisíc. Ale jak už jsem výše zmiňovala, pořizovací cena je to nejmenší, ať už psa koupíte za čtyři, nebo za dvacet tisíc.
Pokud máte v plánu s vaším budoucím pejskem jezdit na výstavy nebo dokonce na něm chovat, bez rodokmene se neobejdete. Pokud ale chcete pejska jen jako společníka, nebo se s ním chcete věnovat nějakému psímu sportu, tak rodokmen nepotřebujete. Ovšem i když se vám to možná bude zdát jako zbytečný a drahý cár papíru, věste, že je lepší do něj investovat. A teď proč? Za prvé, víte jistě, že váš pes je čistokrevný zástupce vámi zvoleného plemene. A za druhé, každé plemeno má své chovné podmínky, kterými musí každý pes projít, aby mohl působit v chovu (týkají se vzhledu, povahy, zdraví a někdy i pracovních vlastností), takže víte, že váš pes je potomkem jedinců, kteří tyto podmínky splňují a tudíž je předpoklad že je bude splňovat i váš pes.
Bez PP ale tyto jistoty nemáte. Nemáte nic, co vám dokazuje, že z vašeho štěněte vyroste vámi vytoužený pes, nevíte, zda čekat nějaké zdravotní potíže plynoucí s dědičného onemocnění. Může se lehce stát, že za tři roky vám pes, který navíc ani není podobný plemeni, kterým měl být, zemře na vrozenou nemoc. Nebo zjistíte nějakou dědičnou chorobu, která bude vyžadovat drahou léčbu po zbytek psova života, a v takové chvíli uznáte, že jste měli na začátku obětovat nějaký ten tisíc navíc za rodokmen, který se vám možná zdál zbytečný. Místo toho si teď šáhnete ještě hlouběji do kapsy... Zažila jsem už plno takových případů, třeba kamarádka musela nechat utratit půlroční štěně, protože díky vrozené silné dysplazii kyčelního kloubu, kterou zdědilo po rodičích, jak se později ukázalo, se nedokázalo ani postavit na nohy, jak ho to bolelo. Jiná kamarádka si zase pořídila údajně labradorského retrievera, pes vyrostl, je zrzavobílý a asi tak o deset centimetrů menší, než labradoři bývají, mohla bych takto pokračovat ještě dlouho.
Ale nebudu tvrdit, že je všechno o tom, zda pes je nebo není s PP. Můžete mít štěstí a natrefíte na pejska bez PP, který na tom bude lépe, než někteří zástupci kteří rodokmen mají. Setkala jsem se dokonce i s lidmi, kteří tvrdili, že by si nikdy nepořídili pejska s PP, že prý jsou přešlechtěni a tak jsou na tom zdravotně hůře, než pejsci bez PP. Ovšem, ono to jde trochu ruku v ruce s výběrem chovatele a rodičů psa. V tom vám mimo jiné pomůže, když se předem alespoň trochu zorientujete v plemeni pomocí fóra nebo popovídáním si s nějakým seriózním chovatelem.
Takže, pokud vám není lhostejné, co koupíte, sáhněte po štěněti s PP z dobrého chovu a od seriózního chovatele a nesnažte se příliš ušetřit. Může se vám to velice snadno vymstít.


- Jak vybrat správného chovatele? -

Není chovatel, jako chovatel. I mezi chovateli se najde plno rozdílů, které se odrážejí v kvalitě jejich chovu. I zde dbejte na výběr. Dle mého, dobrý chovatel je takový, který plemeni a jeho chovu rozumí, psům se věnuje, dbá na jejich zdraví, štěňata odchovává zodpovědně a s láskou a snaží se udržovat kontakt s majiteli svých odchovů a je ochoten jim kdykoliv poradit, zkrátka je seriózní. Nenechte se ani příliš unést krásnými webovými stránkami chovatelské stanice. Nehleďte jen na fotografie prvotřídních postojů, ale přelouskejte si celé stránky, zda tam naleznete i jiné fotografie, než jen postoje v obležení pohárů a fotografie z výstav. I štěňátka na fotografiích vypadají moc hezky, a v očích lajka jakbysmet… Ale realita může být jiná, včetně podmínek prostředí, ve kterém štěňata jsou a jak moc se jim chovatel věnuje, co se socializace týče. Proto se opět vracím k diskuznímu fóru. Stačí se zeptat, jaké chovatelské stanice a proč by vám doporučili a jistě se dočkáte několika tipů od lidí, kteří mají lepší přehled o chovu, nežli máte vy.. Nebo zkuste kontaktovat chovatelské stanice, které vás nejvíce zaujaly a třeba i jejich reakce vám napoví k výběru. Já jsem před pár lety takto také vybírala chovatele a do dnes této cesty nelituji. Pokud jste se ke štěněti dostali pomocí inzerátu, tak i tak se pokuste alespoň trochu si chovatele "oťuknout". Dobrý chovatel vám i pomůže s výběrem štěňátka, pokud máte nějaká přání ohledně vzhledu nebo povahy, ale pozor, ani zkušený chovatel nemůže nikdy přesně říci, co ze štěněte vyroste, takže nevěřte báchorkám toho typu, že ze štěněte jistě vyroste šampion apod., navíc ani i když je štěně potomkem šampionů, neznamená to, že i on bude úspěšný jako jeho předci. Chovatel vám také poví i jací jsou jeho rodiče, rád vám je ukáže i osobně (ale ne vždy je přítomný i otec vrhu), a rád vás uvítá kdykoliv na návštěvě, neboť i on by rád poznal majitele jeho odchovu.
Nestyďte se zeptat na cokoliv, co by vás zajímalo. Nehleďte na to, že tento chovatel prodává štěňata za dvanáct tisíc, zatímco jiný za sedm, jistě má k tomu své důvody, většinou se odvíjí od úspěchů rodičů štěněte nebo krytí v zahraničí. Ani nehleďte na vzdálenost, kterou musíte pro štěňátko urazit.


Když to závěrem shrnu, pokud si chcete pořídit psa, neměli byste se do toho vrhat po hlavě, rozumně to celé promyslet, vybrat vhodné plemeno a pohlaví, dozvědět se o něm co nejvíce, nešetřit na výběru a šáhnout po pejskovi s PP z dobré chovatelské stanice. I zde platí, kdo si počká, ten se dočká a čekat se většinou vyplácí.
Snad vám tento článek přinesl nějaké poznatky a dobré rady. Přeji vám, aby vaše ruka sáhla správně, vybraly jste dobře a domu si přivedly krásné a zdravé štěňátko, psa, se kterým prožijete plno spokojených let :o)

Lucie Dušková, chs. Niarra